Dvory v krajině
Od nepaměti vznikalo v okolí Prahy osídlení, které těžilo z blízkosti města a kterému bychom dnes neřekli jinak než satelit. Jedná se tak o přirozenou součást osidlování krajiny. Negativně vnímáme zejména formu satelitu rozvíjející se od 90. let po současnost, kterou architekt a urbanista Pavel Hnilička nazývá „Sídelní kaší“.
Důvodem vzniku takových sídel může být dobový kontext přelomových 90. let. Namísto samosprávy obcí, byla podoba regulace a rozvoje ponechána pouze na developerech a též nových obyvatelích satelitů, vedených touhou bydlet podle svých individuálních představ a blízko přírodě. Ve skutečnosti šlo sice často o bydlení v krajině, jenže mezi řepkou a dálnicí.
Tento projekt je odpovědí na původní studii developerského projektu v jižní části obce Vodochody v Dolním Povltaví asi 15 km severně od Prahy. Původní projekt území řešil rozparcelováním na extenzivní kobercovou zástavbu s nesnadnou orientací a bez jakékoliv hierarchie. To je způsob nehospodárný, dle našeho názoru též necitlivý, a proto jsme se rozhodli předložit alternativu. V našem návrhu vycházíme z typologického uspořádání dvora a návsi. Předobrazem pro nás byl zvláště panský dvůr Drasty nacházející se v sousedství. Dvůr nám pomáhá nalézt přirozené měřítko a vytvořit v území strukturu, ve které se snáze orientuje, ve které je jasně patrné dělení soukromé x veřejné. Navrhujeme 5 dvorů, podobných nikoliv stejných. Dvory jsou protkány sítí pěších cest, které tvoří jejich vzájemné propojení i prostupy do okolní krajiny.
Celým satelitem prochází obousměrná páteřní cesta, která má charakter ulice s chodníky a stromy. Jednotlivé dvory jsou pak dopravně obslouženy systémem jednosměrných cest, které odbočují, a posléze se zase navrací do obousměrné páteřní ulice. Obslužné cesty jsou v jedné úrovni, mají charakter obytné ulice a jsou vedeny po zatravňovací dlažbě, plynule přecházející do parkové zeleně dvora. Cílem bylo, aby doprava do jednoho dvora nezatěžovala dvůr jiný.
Dvory jsou obklopeny řadovými domy. Ty byly zvoleny pro svoji hospodárnost. Jejich rozvržení nám umožňuje velkoryseji zacházet s veřejným prostorem, skrze který do území vstupuje zeleň a tvoří tak propojení s nedalekým údolím Máslovického potoka a též napojení na stávající mezní cesty vedoucí do krajiny. Naší snahou je, aby vznikl urbanisticky funkční celek, který bude logicky napojen na okolní krajinu. Počítáme s možností etapizace výstavby po jednotlivých dvorech, v rámci kterých do nového sídla postupně přibude vybavenost jako je školka, obchod, nová hospoda či domov pro seniory. Uvědomujeme si, že přítomnost občanského vybavení je nutným předpokladem pro pozitivní sociální vývoj nového sídla.
